Jak vzniká Žurnál: Příběh od podání rukou až po balení

Na místě, kde by to nikdo nečekal, přímo v srdci brněnského brownfieldu, v areálu bývalé Moravské Typografie, otevíráme masivní plechové dveře.

Za námi necháváme ruch velkoměsta a vstupujeme do úplně jiného světa. Světa, ve kterém všude kde podíváš, uvidíš naskládané štósy papíru. Slyšíš jen odfukování tiskařských strojů. A cítíš čerstvý papír.

Jsme v QuatroPrintu. Místě, kde vznikají nové Žurnály.

...

S Ondřejem jsme se zkontaktovali před pár měsíci. Neobvyklé bylo, že to ze začátku nebylo samé "Nevymýšlejte. Nešlo by to zjednodušit? Nevíme" jak je zvykem u většiny tiskařů. Ale konstruktivní rozhovor dvou lidí, kterým jde o totéž – udělat co nejlepší produkt.

Podali jsme si ruce a začali jsme s přípravou podkladů. Byl březen, více než čtyři měsíce před tím, než začne platit nový Půlročník.

Jak vypadá příprava podkladů?

Nejprve si sedne Ivan s Davidem a projdou si všechny zákaznické návrhy a připomínku ke staré verzi. Společně připraví dotazník s hypotézami na ověření a Zambo jej rozešle na všechny zákazníky. Zhruba třetina z nich jej vyplní. Následuje den vyhodnocování statistik a analýzy kvalitativních odpovědí.

Následná diskuse v týmu o tom, zda dát do denního přehledu svátek nebo ne, umí být docela vášnivá. Ale nakonec je z toho vždy kompromisní návrh, který Maťo zhruba za týden zpracuje do digitální formy. Následuje kontrola. Kontrola kontroly. A kontrola kontroly kontroly.

Připraví se digitální data pro blok. Řeší se rukávek, což je na zvláštní emailové vlákno s více než 50 odpověďmi. Dořeší se vkládačka.

A jde se vyrábět. Nebo ne?

Jak vypadá proces ladění výrobních požadavků?

Výrobce od nás dostane tzv. BoM, nebo Bills of material. Jedná se o seznam všech materiálů, které budou do Žurnálu vstupovat spolu s jejich dodavateli. Také obdrží Výrobní průvodku, tedy souhrn všech výrobních postupů u Žurnálu.

A následuje nekonečná diskuse. Nejprve v týmu. A pak mezi Ivanem a Ondřejem. O tom, zda je lepší šitá vazba ve formátu V16 nebo V32. Zda je lepší použít disperzní lepidlo, hot melt nebo PVA. Zda budeme dávat záložku do zad nebo na zadní stranu. Nebo jak připravit formu na kapsičku tak, aby co nejvíc vydržela.

Někdy se věci mění tak rychle, že denní update nestačí a voláme si víc krát za den.

V jedné věci máme jasno. Na materiálu se nešetří.

Právě proto jsme začali u Poustrů spolupracovat s italskou rodinnou papírnou Fedrigoni. A právě proto jsme vyměnili původní žurnálovský 90g papír za jejich Arenu 120g. Věděli jsme, že bude kvůli tomu Žurnál o trochu tlustší.

Ale podcenili jsme faktor volumen, resp. nadýchanost papíru. Laicky je to veličina, která je skoro (ale ne úplně) zaměnitelná s objemem papíru. Ten je u nového papíru zhruba 1,15 g/m3, zatímco u starého to bylo 1.08 g/m3.

To znamená, že Žurnál je hrubší nejen kvůli vyšší gramáži, ale také kvůli vyšší opacitě .

A protože jsme kvůli koroně nemohli být ve výrobě přítomni osobně, Žurnály jsme uviděli až hotové. Výsledek je v mnoha věcech lepší, než jsme čekali.

✅ Nový Žurnál se nezavírá (Konečně se nám to podařilo zdokonalit!)

✅ Tisk je ostřejší a kvalitnější

✅ Zadní kapsa je tlustší, lépe zahnutá a pojme toho více

Ale na tloušťku zad má o 5 mm víc. V praxi to je stejný pocit, jako kdybychom přidali ke staré verzi 50 nových stran. A to jsme jen zvýšili komfort psaní.

Co si o tom myslíš? Máme zůstat u staršího (ale méně kvalitního) papíru? Nebo máme preferovat tenkost na úkor kvality? Dej nám vědět v komentářích nebo na ahoj@theprojekt.sk.